Křesťanství v ante-nicénském období, církevní otcové a perzekuce křesťanů

Křesťanství v ante-niceneckém období bylo obdobím v křesťanských dějinách až do prvního nikajského koncilu. Tato kapitola pokrývá období následující po apoštolském věku prvního století, asi 100 n. L., Až po Niké v roce 325 n. L. Ve druhém a třetím století došlo k prudkému rozvodu křesťanství od jeho raných kořenů. Na konci druhého století došlo k výslovnému odmítnutí tehdejšího moderního judaismu a židovské kultury s rostoucím množstvím juderské literatury adversus. Křesťanství ve čtvrtém a pátém století zažilo tlak ze strany vlády Římské říše a vyvinulo silnou biskupskou a sjednocující strukturu. Ante-Nicene období bylo bez takové autority a bylo rozmanitější. Mnoho variací v této době se vymyká elegantním kategorizacím, protože různé formy křesťanství na sebe vzájemně působily komplexním způsobem.Židovské pronásledování Ježíšových následovníků začalo až tehdy, když se mezi pohany začalo šířit křesťanství a když si Židé uvědomili rozchod mezi sebou a křesťany. Paul E. Davies uvádí, že násilná pronásledující horlivost projevovaná některými Židy zostřila kritiku Židů v evangeliích, jak byla psána. Otcové církve byli starověcí a vlivní křesťanští teologové a spisovatelé, kteří založili intelektuální a doktrinální základy křesťanství. Neexistuje žádný definitivní seznam. Historické období, během něhož vzkvétali, je učenci označováno jako patristická doba končící přibližně kolem roku 700 nl (Byzantský obrazoborectví začalo v roce 726 nl, Jan Damašek zemřel v roce 749 nl).

Author: Mikael Eskelner