Andrej Babiš mladší: Oči mi otevřel Bohdan Švarc
On Sale
€4.00
€4.00
Preview
Když jsem v roce 2019 ve všeobecném tichu kolem Andreje Babiše juniora založila facebookový profil pod pseudonymem Bohdan Švarc a publikovala na něm petici švýcarskému velvyslanci "Co je s Andrejem Babišem ml." a později "Podnět Výboru OSN pro násilná zmizení ve věci Andreje Babiše ml.", nedokázala jsem si představit, nakolik to ovlivní jeho příběh a dotkne se osobně i mě.
Před pár týdny mě nenapadlo, že mě něco donutí zveřejnit část naší společné korespondence (a nejen). Na první vlně naštvanosti jsem o tom sice uvažovala, ale po zvážení všech pro a proti jsem nechtěla riskovat, že mu tím ublížím, i kdybych tak dostala prostor k určitému objasnění vlastních záležitostí, které se díky němu znovu bolestně otevřely.
Z módu ublíženosti jsem ale postupně přešla přes "ať si dělá co chce, kašlu na to" až k zoufalému "co se to s ním proboha děje?!"
Teď už mlčet nejde.
Nevím přesně, co znamená Andrejovo dnešní chování na sociálních sítích a proč by se snažil dobrovolně přijít o těžce vydobytý (a zasloužený) respekt mnoha slušných lidí, který pro něho po ponižujících letech v sociální izolaci moc znamenal.
Vím podle sebe, že geny jsou sviňa, ale tady mi to nesedí. Poznala jsem ho jako velkého bojovníka právě s tím - aby nebyl asociální jako otec. Proč najednou ta šokující arogance, agrese, vulgarity?!
Jde o syndrom vysazení antipsychotik, kdy probíhají takové změny v mozku, že se až několik měsíců mohou projevovat příznaky podobné psychóze? O následky "léčby" z NÚDZ? Nebo...?
Protopopové diagnóza paranoidní schizofrenie tu podle mnohých odborníků nemá naprosto žádné ukotvení v realitě. A vůbec - na schízu ani sebedestrukci nevěřím z mnoha důvodů.
Po svých ruských zkušenostech nepovažuji za konspiraci, že se dá podobnému stavu pomoci i něčím psychotropním či halucinogenním. Vždyť všude v Babišově je cítit všehoschopná ruka Kremlu, a tam se dějí věci...
S možností, že Andrejovi může někdo něco "nasypat", jsme reálně počítali od léta, kdy přijel do Česka. Pro případ nucené hospitalizace byl sepsán i dokument s jeho ověřeným podpisem.
Po povolebním odmítnutí setkání s otcem a nahlášení toho nenadálého zájmu policii se Andrej zjevně ocitl v jiném časoprostoru. Jeho dnešní projev na sítích je to, co Babiš starší právě teď nutně potřebuje, aby se jednou provždy zbavil nepohodlného svědka. To načasování je strašidelné.
Vidím v tom pro Andreje životní nebezpečí: ocitnul se v pozici živého terče proti prezidentským ambicím svého otce. Brzy může dojít k vyprovokování situace, kdy ho zase zavřou na psychiatrii, a ven se už nemusí dostat ve stavu, ve kterém by se mohl pokusit znovu bránit.
Matka nemá sílu tomu čelit. Po útěku do Švýcarska potřeboval intenzívní psychoterapii stejně jako ji po letošních stresech potřebuje dnes, ale nic... Nevidím kolem nikoho, kdo by pomohl. K lidem, kteří by chtěli a mohli, se obrátil zády.
I já jsem před nedávnem zažila pokus o to, abych ho podrazila, zmiňuji se o tom dále.
Nikdy jsem v Andrejovi neviděla blázna. Poznala jsem ho jako milého inteligentního člověka se smyslem pro humor, a nepochybuji o tom, že na něm byl otcem a jeho smečkou patolízalů spáchán šílený zločin.
Nikde nestihl zapustit kořeny, tahali ho sem tam po světě až do rozvodu rodičů. Jak jsem pochopila, švýcarský byt, kde zakotvil s matkou, se pro něho domovem taky nestal.
Příběh miliardářského synka s perspektivním povoláním, ne vlastní vinou psychicky zdeptaného a na dlouhou dobu v mladém věku vyloučeného ze společnosti, se stal odrazem reality, ve které žijeme. A reakce na něj lakmusovým papírkem na všivost.
Nepředkládám lehké čtení, někde je třeba přeskakovat, leccos domýšlet - vývody nechávám samostatnému úsudku.
Smysl je zde v autentičnosti: jak se Andrej ze všech sil snažil vrátit do života, který mu ukradli. A jak těžce se detaily hrůzného příběhu dostávaly na veřejnost, že nešlo o něčí kampaň apod. a řeči o tom byly jen manipulací s veřejností.
Jde o neveselý osud člověka s despotickým psychopatickým otcem a matkou přesvědčenou, že tornádo na Moravě organizoval Brusel přes HAARP a tak politicky vydírá Bureše (slyšeno na vlastní uši při jednom z telefonátů).
Pokud má někdo právo poslat Čechy do pi*i, je to junior. Vůbec se mi jeho způsob nelíbí, ale důvody bývají (h)různé, a on jich nemá málo. Pokud to dělá proto, aby momentálně přežil a jinou cestu nenašel, pak zbývá jen doufat, že se mu z té pr*ele, do které se ale rozhodně nedostal sám, brzy zase podaří hlavu vytáhnout.
Sorry jako, že používám jeho dnešní slovník, ale ono to v té situaci jde jinak dost těžko.
Nevystavuji ani sebe na růžovém obláčku, ne všechny mé rady a činy byly vždy správné, andílkem v komunikaci taky zrovna nejsem. Byla jsem i na něho často nepříjemná, ale jinak to chvílema pod tlakem odpovědnosti a padouchů nešlo. Radit se moc nebylo s kým.
Kdo chce najít dobrou vůli, ten pochopí.
Je z toho všeho strašně smutno.
A mám pořád ráda toho Andreje, kterého jsem poznala.
(2475 stran)
Před pár týdny mě nenapadlo, že mě něco donutí zveřejnit část naší společné korespondence (a nejen). Na první vlně naštvanosti jsem o tom sice uvažovala, ale po zvážení všech pro a proti jsem nechtěla riskovat, že mu tím ublížím, i kdybych tak dostala prostor k určitému objasnění vlastních záležitostí, které se díky němu znovu bolestně otevřely.
Z módu ublíženosti jsem ale postupně přešla přes "ať si dělá co chce, kašlu na to" až k zoufalému "co se to s ním proboha děje?!"
Teď už mlčet nejde.
Nevím přesně, co znamená Andrejovo dnešní chování na sociálních sítích a proč by se snažil dobrovolně přijít o těžce vydobytý (a zasloužený) respekt mnoha slušných lidí, který pro něho po ponižujících letech v sociální izolaci moc znamenal.
Vím podle sebe, že geny jsou sviňa, ale tady mi to nesedí. Poznala jsem ho jako velkého bojovníka právě s tím - aby nebyl asociální jako otec. Proč najednou ta šokující arogance, agrese, vulgarity?!
Jde o syndrom vysazení antipsychotik, kdy probíhají takové změny v mozku, že se až několik měsíců mohou projevovat příznaky podobné psychóze? O následky "léčby" z NÚDZ? Nebo...?
Protopopové diagnóza paranoidní schizofrenie tu podle mnohých odborníků nemá naprosto žádné ukotvení v realitě. A vůbec - na schízu ani sebedestrukci nevěřím z mnoha důvodů.
Po svých ruských zkušenostech nepovažuji za konspiraci, že se dá podobnému stavu pomoci i něčím psychotropním či halucinogenním. Vždyť všude v Babišově je cítit všehoschopná ruka Kremlu, a tam se dějí věci...
S možností, že Andrejovi může někdo něco "nasypat", jsme reálně počítali od léta, kdy přijel do Česka. Pro případ nucené hospitalizace byl sepsán i dokument s jeho ověřeným podpisem.
Po povolebním odmítnutí setkání s otcem a nahlášení toho nenadálého zájmu policii se Andrej zjevně ocitl v jiném časoprostoru. Jeho dnešní projev na sítích je to, co Babiš starší právě teď nutně potřebuje, aby se jednou provždy zbavil nepohodlného svědka. To načasování je strašidelné.
Vidím v tom pro Andreje životní nebezpečí: ocitnul se v pozici živého terče proti prezidentským ambicím svého otce. Brzy může dojít k vyprovokování situace, kdy ho zase zavřou na psychiatrii, a ven se už nemusí dostat ve stavu, ve kterém by se mohl pokusit znovu bránit.
Matka nemá sílu tomu čelit. Po útěku do Švýcarska potřeboval intenzívní psychoterapii stejně jako ji po letošních stresech potřebuje dnes, ale nic... Nevidím kolem nikoho, kdo by pomohl. K lidem, kteří by chtěli a mohli, se obrátil zády.
I já jsem před nedávnem zažila pokus o to, abych ho podrazila, zmiňuji se o tom dále.
Nikdy jsem v Andrejovi neviděla blázna. Poznala jsem ho jako milého inteligentního člověka se smyslem pro humor, a nepochybuji o tom, že na něm byl otcem a jeho smečkou patolízalů spáchán šílený zločin.
Nikde nestihl zapustit kořeny, tahali ho sem tam po světě až do rozvodu rodičů. Jak jsem pochopila, švýcarský byt, kde zakotvil s matkou, se pro něho domovem taky nestal.
Příběh miliardářského synka s perspektivním povoláním, ne vlastní vinou psychicky zdeptaného a na dlouhou dobu v mladém věku vyloučeného ze společnosti, se stal odrazem reality, ve které žijeme. A reakce na něj lakmusovým papírkem na všivost.
Nepředkládám lehké čtení, někde je třeba přeskakovat, leccos domýšlet - vývody nechávám samostatnému úsudku.
Smysl je zde v autentičnosti: jak se Andrej ze všech sil snažil vrátit do života, který mu ukradli. A jak těžce se detaily hrůzného příběhu dostávaly na veřejnost, že nešlo o něčí kampaň apod. a řeči o tom byly jen manipulací s veřejností.
Jde o neveselý osud člověka s despotickým psychopatickým otcem a matkou přesvědčenou, že tornádo na Moravě organizoval Brusel přes HAARP a tak politicky vydírá Bureše (slyšeno na vlastní uši při jednom z telefonátů).
Pokud má někdo právo poslat Čechy do pi*i, je to junior. Vůbec se mi jeho způsob nelíbí, ale důvody bývají (h)různé, a on jich nemá málo. Pokud to dělá proto, aby momentálně přežil a jinou cestu nenašel, pak zbývá jen doufat, že se mu z té pr*ele, do které se ale rozhodně nedostal sám, brzy zase podaří hlavu vytáhnout.
Sorry jako, že používám jeho dnešní slovník, ale ono to v té situaci jde jinak dost těžko.
Nevystavuji ani sebe na růžovém obláčku, ne všechny mé rady a činy byly vždy správné, andílkem v komunikaci taky zrovna nejsem. Byla jsem i na něho často nepříjemná, ale jinak to chvílema pod tlakem odpovědnosti a padouchů nešlo. Radit se moc nebylo s kým.
Kdo chce najít dobrou vůli, ten pochopí.
Je z toho všeho strašně smutno.
A mám pořád ráda toho Andreje, kterého jsem poznala.
(2475 stran)